Koníci a Hříbátka

Něco o lipicánech a obrázky!!

Hřebčín v Lipici, ležící severně od Terstu, byl založen r. 1580, a to stejně jako o rok starší hřebčín kladrubský pro potřeby habsburské monarchie. Na počátku byli dovezeni španělští koně, 9 hřebců a 25 klisen, později, tj. koncem 18. století, byli do chovu zavedeni neapolitáni a kladrubáci a začátkem 19. století i arabi (siglavi). Pokus o zušlechtění arabskou a později i anglickou krví se nepodařil, protože koně ztráceli svůj typický vysoký chod, nezbytný pro uplatnění ve španělské škole. Proto se dodnes chovají původní typy – Maestoso a Favory po kladrubácích a Conversano a Neapolitano po italských předcích. Lipicán je kůň reprezentační, byl určen pro vídeňskou šlechtickou jízdárnu a tam se uplatňuje dodnes. Pro tyto účely však dnes chová lipicány menší postavy hřebčín v Piberu u Štýrského Hradce (Rakousko). Větší typ lipicána se osvědčil v armádě, v zápřeži i jako kůň pracovní.

Menší typ měří v kohoutku 154-165 cm, u nás chovaný měří až 168 cm. Hmotnost se pohybuje kolem 550 kg. Velmi pěkná hlava má většinou rovný profil, ale může mít i lehký klabonos. Lopatka je strmá, což v tomto případě není chyba, protože podmiňuje vysoký chod. Trup je hluboký, dobře osvalený, nohy kratší, silné, kopyto pevné. Ocas je vysoko nasazený i nesený, hedvábný. Kůň není příliš rychlý, ale je velmi obratný a učenlivý, všestranný. Převládají bělouši, a to vybělující, hříbata jsou hnědá nebo černá. Asi 20% lipicánů jsou vraníci nebo hnědáci.

Ještě něco o Lipicánech.....

Lipicán - Lipický kůň

LIPICÁN

Ačkoli je bílí lipický kůň nerozlučně spojen se slavnou španělskou vysokou školou ve Vídni, chová se po celém území někdejší Rakousko-Uherské říše. Koně pro školu se vychovávají v rakouském hřebčíně Piber u Štýrského Hradce, ale státní hřebčíny v Maďarsku, Rumunsku a Československu se také specializují na chov lipicána. Přirozeně, že jde o přirozené typy a malí piberští lipicání rozhodně nejsou v převaze. V Maďarsku se např. chová větší pohyblivý kůň jako světlý kočárový. U nás se chová na Slovensku, zejména v podhůří a slouží jako kůň jezdecký, kočárový i pracovní.

PŮVOD

Plemeno dostalo jméno podle Lipice (nedaleko Terstu) v Jugoslávii, odkud pochází a kde se stále chová jako národní kůň Jugoslávie. Hřebčín i chov vznikly roku 1580, základem byli děvět španělských hřebců a 24 klisen dovezených dovezených z Iberského poloostrova na rozkaz arcivévody Karla II. Jeho cílem bylo získat pro vévodské stáje v Štýrském Hradci a pro dvorní stáje ve Vídni dostatečně velké koně. Španělská škola (jmenuje se tak proto, že zde z počátku jezdili španělští koně) byla založena roku 1572 v dřevěné jízdárně poblíž císařského paláce, proto, aby se zde šlechtici učili klasickému umění jízdy. Současná škola je v Zimní jízdárně postavené na rozkaz Karla VI. a dokončené r. 1735.

STAVBA TĚLA

Hlava: Hlava je pěkně utvářená a je na ní někdy patrný arabský vliv. Klabonos nebo poloklabonos je však dědictvím po španělských předcích.

Trup: Trup je kompaktní, hluboký a svalnatý, s dostatečnou hlubokou hrudí.

Nohy: Pro lipicány jsou charakteristické krátké, silné nohy s plochými klouby, dobrými kostmi a pevným kopytem. Je to památka na kamenitý vápencový kraj kolem Lipice.

Záď: Ač nemá stavbu rychlého koně, je lipicán ideálně přizpůsoben požadavkům vysoké školy, právě pro silnou záď. Jemný, hedvábný ocas je vysoko nasazený.

Zbarvení: Povolena je pouze barva bílá, hříbata se rodí černá nebo hnědá. Příležitostné jiné zbarvení svědčí o vlivu cizí krve. Občas se vyskytují hnědáci, o nichž se tvrdí, že byli dříve také užívání ve španělské škole.

Plece: Kohoutek je často málo výrazný a tomu odpovídá i utváření plece s ktrátkou strmou lopatkou, což je vhodnější pro zápřeh než na jízdu. Z toho vyplývají i typické chody s vysokou akcí.

Celková stavba: Lipicán, zejména piberský typ, připomíná spíše všestraně malého užitečného koně, koba. Větší vliv plnokrevníka se projevuje u maďarského typu, který je rychlejší a pohyblivější.

OSTATNÍ

Kladrubská bělouš

Kladrubský kůň, těžký kočárový neboli karosiér, byl vyšlechtěn na základě španělské krve a měl velký význam pro vývoj lipicána. Hřebčín v Kladrubech v ČSFR by založen Rudolfem II. roku 1572 a je najstarším hřebčínem v Evropě. Kladrubák je mohutný kůň, po staletí sloužil reprezentaci císařského dvora

Délka života

Lipický kůň dospívá pozdě, ale je pozoruhodně dlouhověký. Mnozí hřebci ze španělské školy pracovali dobře ještě ve věku dvaceti let.

Pět hřebců

Chov lipicánů je založen na pěti základních liniích, založených těmito hřebci: Pluto (1765), býlí španělský kůň z Frederiksborgu; černý Conversamo (1767), neapolitán; plavý kladrubák Favory (1779); býlí arab Siglavy (1810) a Maestoso (1819), kříženec španělského a neapolského koně. Potomci těchto hřebců se dosud udržují ve španělské škole a 14 z originálních 23 rodin žije v Piberu. U nás se v hřebčíně Topolčianky uplatňují hřebci z linie Favory, Conversano a Neapolitano, méně Pluto, Maestoso a Siglavy.

Pohyblivý atlet

Živost a zdatnost lipicána spolu s jeho klidnou povahou ho předurčuje pro vysokou školu. Španělská škola a piberské stádo vděčí za přežití americkým jednotkám, které je na konci druhé světové války zachránili před postupující ruskou armádou. Za války byli v Houstouni.